19. 3. neděle: Marrákeš - Miláno - Praha
Jdeme do finále. Už náš čeká jen neděle na cestě. Bez snídaně, tu pořešíme na letišti. Tam jsme 2 hod předem a máme pocit, že jsme v poho. Z chodníku do letištní haly nàs poprvé kontrolují. Podruhé po vyčkání dlouhé fronty na odbavení (přesto, že máme jen palubní zavazadlo). Pak stojíme ve frontě na snídani: palačinky s lilkovou pastou, závitek a dvě vody. Procházíme rtg kontrolou, kde nám je odebrána zakoupená voda (prostě to někomu nedochází) a řadíme se do další dlouhé fronty na razítko do pasu. Čas do odletu se neúprosně krátí. Před námi ještě několik lidí, když z amplionu vyvolávají naše jména a žádají nás o urychlený nástup do letadla. Úředník nedbá a nijak nezrychluje své šnečí pohyby. Běžìme. Usedáme splavené, nevyčůrané a bez zakoupené vody. Let je ok, jen pár drobných turbulencí, spíme, čteme, kupujeme kàvu a vodu. V Milanu zkoušíme vstup do letištního salónku. Hanka si není moc jistá, jestli tam skutečně může a paní v recepci salonku ji sd...