15. 3. středa: Marrákeš - Fes

Vstáváme v 5 hod, nádraží je blízko, kupujeme lístek a ve 12.35 vystupujeme na peróně ve Fes.

Cesta dlouhá posloužila k odpočinku, dopsání blogu, mazání fotek a dělání "NIC".
Je tu jen 25 °C a to je fajn. Kupujeme si fresh mango a pomeranč za 20 Mad a jdem vzít taxi do Riad Verus (náš vysněný lampičkový).

Taxikář nám potvrdí domněnku, že do Chevchauoenu by zítra nemusely být lístky a tak se zastavujeme u autobusového nádraží CTM. Hanka běží koupit lístky a já se pokouším o konverzaci v angličtině.
V Riadu chvíli dobíjìme mobily a čekáme, až nám vychladne mátový čaj.

Jsme poučení, kde se můžem pohybovat, abychom se v Medině definitivně neztratily.
Fes je jiný než Marrákeš. Fasády jsou šedé s modrozelenými mozaikami, víc zeleně, víc lokálních lidí zahalených v šátcích či hidzhabech, míň turistů.

Dvě hlavní uličky Mediny jsou doslova nacpaný obchůdkama. Z jedné strany jídlo, z druhé lokální sortiment.

Takže cestou kupujeme:
- u děduly arabský chléb plněný mletým masem a zeleninou 35 Mad
- Hanka kupuje eukalyptový krystal 160 Mad 

- jahody

- vstupenku do Madrasa Atarine  (kolej nejstarší světové university). Posunujeme se k mešitě Kairaouine, kde lokální guide anglicky cosi vysvětluje a vybízí skupinu k přesunu na výhled ze střechy. V tichosti se vmícháme do skupiny a tváříme se nenápadně. Guide rychle zabočuje do "zapovězených" uliček.

Práva, levá, průchod...nahlas si pojmenováváme záchytné body pro návrat. Skupina náhle vchází do obchodu s koženým zbožím, tak se rychle nenápadně odpojujeme. V zápětí jsme stejně odhalení. Nafasujem několik větviček máty netuše proč. Následujeme skupinu na střechu s výhledem na nádhernou, ale velmi smrdutou koželužnu.

- kafe s mlíkem a dvě vody na jiné střeše (za příšerného zvuku několika různých muezzinů). Pán je ochotný, dává nám dvě vody na cestu a prosí nás o recenzi na google. 45 Mad
-  nakukujeme do pekárny, jsme vtažení dovnitř ať si to vyfotíme.  Dostáváme horký chléb přímo z pece a sypeme pekařovi všechny drobáky co máme (asi 24 Mad)

- focení mozaikového průčelí končí vtažením do obchodu s tkalcovským stavem a Hanka odchází s předraženou ale krásnou šálou. Spokojený a milý prodavač se nás snaží zadním vchodem protáhnout do bylinkářství svého kámoše, ale to se nedáme. Hlavně proto, že bychom ztratily své záchytné body k návratu.

-  nakukujeme do obchodu s keramikou, Hanka chce misku na oříšky. Vybíráme asi hodinu tu pravou marockou...je nádherná. Hanka ji zkušeně usmlouvá ze 70 na 60 Mad a spokojeně kráčí ze schodů, kde ji miska padá z ruky přímo na zem. Prodavač nás úslužně vybízí k návratu, že si můžeme novou vybrat zdarma. My ale víme, že jsme si už tu nejhezčí vybraly. Prodavač vidí naše rozpaky a tak jde pod pult a vytahuje další vzory. Je tu jedna přenádherná. Dobře, že tu první Hanka rozbila. Prodavač vytahuje bublinkovou fólii a opatrně nám misku zabalí.

Hanka slibuje, že už opravdu nic kupovat nebude.
- Hanka kupuje náušnice
- bramborovou placku s chilli  přímo z pojízdné pánve (v domnění, že jde o tvarohový sladký koláč) 2 Mad
- smažený trojhránek ve stylu jarní závitek.
Snad jsem nic nezapomněla.
Vracíme se bez bloudění do ubytování. Fasujeme pokoj za čerstvě natřenými dveřmi, takže je zde dost smrad a nemůžeme je zavřít, protože bychom ráno byly zaschlý uvnitř.

Dneska ubytovatel pořádá "family dinner" a to znamená, že ve 21.30 jdou všichni hosté dolů do haly a tam dostanou napapat.