V 8.30 vyrážíme směr bus letiště. Snídáme teplou zeleninovou placku přímo z horkého plechu zahalené muslimky.
Nemáme odvahu dát si ranní kávu z umolousaných konviček pouličních prodavačů. Bus L19 nás po půlhodině vysadí zpátky u letiště a v půjčovně Air Car proběhne vše podle plánu, na debitni kartě
nám blokují pouze dohodnutou spoluúčast 2000Mad a v 10.30 sedáme za volant směr benzínová pumpa. Na okraji Marrakeše si dávame dva mátové čajìky a tradaaa.
Červené hory kontrastují se zasněženými vrcholky a my se kocháme tu oslem, tu ženou s prostěradlem na zádech plným jakýchsi klacků a především krajinou. První zastávka je u prodavače šutrů. Hanka náhle zjišťuje, že drahokam zakoupený v centru Marrakeše zdejším nesahá ani po kotníky.
Ví, že musí Šarlotce dovézt nějaký z těchto a nastavuje si vnitřní strop utratit 500kc. Po pár minutách družného vyjednávání je vnitřní limit posunut na 800kc.
Nedá se říct, že by to bylo dle pravidla Win-win, ale zase k tomu má i přeříznutý a vyleštěný trilobit a zjevnou pánovu radost.
Serpentiny Tizi n Tinchks nás k focení moc nezlákaly, zato trocha sněhu u silnice a Karim café Nomád (jehož existenci nám prozradily Google maps) ano - kapučíno u silnice uvařené na velkém profi kávovaru v 50 let starém renaultu bezzubým přátelským Karimem.
Dalším bodem na mapě je kazbach Quazarzate. Chvíli nám vnucují průvodce, ale držíme se statečně a odmítáme. Kazbach se nechce vejít na fotografii a tak lezeme po schodečkách do protilehlé restaurace a dáváme si mátový čaj a chvilku posedime.
Začínáme mít trochu obavu, že se moc loudáme a ověřujeme si, že v dnešním ubytování můžeme i povečeřet. Plánovaná večerní procházka v údolí růží se definitivně odkládá na někdy příště.
Skouru fotíme ve zlaté hodince ze silnice. Sluníčko padá rychle dolů a my spěcháme, abychom za světla našli Les Jardin M goun. Mapa nás nezklame a neuvěřitelnou polňačkou nás přivede až ke dveřím riadu.
Majitel Lahcen nás vítá se slovy: zaparkujte tady na straně, protože ráno tudy půjdou zvířata. Po sprše večeříme s kanadským párem, který je někde uprostřed své 4 měsíční cesty po světě na kole...je jim asi jako nám a denně ujedou cca 110 km...pak zase kousek letí letadlem a pak zase šlapou. Thajsko
, Laos, Vietnam, Maroko, Španělsko a Alpy. Mají na kole 25kg bagáže.
K večeři je polévka z ječmene, tajin s masovými kuličkami a zeleninou a jako sladká tečka nakrájené jablko s banánem a jakýmsi krémem.
Komentáře
Okomentovat