12. 3. neděle: Dades - Merzouga - na velbloudu na Saharu

Snídame na terase a pozorujeme, jak vycházející sluníčko barví zasněžené vrcholky 4000 vysokého pohoří Mgoun do růžova. Je chladno a ptáci řvou.

Dnes máme před sebou 400km. V 8 hod jsou na ulicích městeček k vidění jen zavřená vrata obchodů a ženy s košťaty v ruce. Odbočujeme do Dades.

První výsadek je na Monkey fingers - zvláštních kamenných útvarech, velmi fotogenických, pokud na ně svítí odpolední sluníčko. V našem případě jsou ve stínu. 

Pokračujeme klikatou silničkou a kocháme se až k hotelu ....kde si dáváme džus a kafe za 60 MAD. Při focení Monkey fingers se snažíme vyfotit 5letá děcka, ale chtějí za focení zaplatit.

Krajina se začíná placatit a není nijak moc vzhledná. Průjezd městečky není příliš svižný a nám začíná docházet, že musíme z itineráře vypustit soutěsku Todra, abychom byly v 17 hod na stanovišti u velbloudů a měly nějakou rezervu.

 Moje neposlušné JÁ mi říká: "riskni to!", ale zdravý rozum a Hanka velí: "na Todru kašlem". 

Na stanovišti jsme už 15.35. Jdeme si prohlídnout "village" , což je silnice a kol ní nalepeny stánky a vedro. Dáváme si polévku Harira, což je asi jehněčí vývar a to nám fakt nechutná. Obecně se nám zdá, že tu málo solí. Všude se prodávají tuny koření, ale v jídle ho necítíme. 

Tady končí vopruz dne a začíná "Pohádka 1000 a 1 noci". Do kempu Sirocco Camp jedeme na na velbloudu jen my dvě. Nasednout na velblouda je snadný, protože leží na zemi, ale když ho "Camel boss" jemně nakopne nohou, aby se vztyčil, tak je to první příležitost, jak z něj slítnout.

Po deseti minutách kymácející se chůze začínám pochybovat, jestli tohle vydržím hodinu a půl. Na dunách vidíme jiné karavany i čtyřkolky, i postavy drápajicí se na vhodné místečko k pozorování západu slunce.

Připojujeme se k šestičlenné karavaně a plujeme vlnami obřího pískoviště. Jízda je fajn. 

Zastavujeme na vyvýšeném místě a velbloudi jdou k zemi. Blbneme v písku, fotíme velbloudy a sebe, někdo snowboarduje.

Slunko rychle padá za horizont a barevná show končí. Nasedáme na zvíře a za chvíli už vidíme náš kemp.

Náš stan v kempu je jak pro princeznu, obří postele, teplé peřiny, koberce, záchod a sprcha. Partička mladých chlapíků v turbanech se nám stará o čtyrchodovou večeři: 1) ovocno-zeleninový salát, 2) tajin z lilku, rajčat a sýra, 3) tajin z asi celého kuřete a zeleniny, 4) ovoce s máčenou oplatkou. Jsme pozváni k ohni, nebe je plně hvězd. Partička má 4 bubínky, flétnu a jakási chrastítka a pějí berberské písně.

Pak nás učí bubnovat a donutí nás vzpomenout si na text a zazpívat nějaké naše typické taborové písničky...no jde to, ale dře to, jak v paměti, tak v intonaci. Dozvídáme se, jak tu žijí. Že být nomadem je svobodné rozhodnutí a že jejich děti nemusí chodit do školy. Jiné děti chodí 5 dnů v týdnu, ale jen 2,5 hod denně. Že muži mají obvykle 3 ženy a dětí 7-12.