Maroko DagHa 2023

Jdeme do finále. Už náš čeká jen neděle na cestě. Bez snídaně, tu pořešíme na letišti. Tam jsme 2 hod předem a máme pocit, že jsme v poho.  Z chodníku do letištní haly nàs poprvé kontrolují. Podruhé po vyčkání dlouhé fronty na odbavení (přesto, že máme jen palubní zavazadlo). Pak stojíme ve frontě na snídani: palačinky s lilkovou pastou, závitek a dvě vody. Procházíme rtg kontrolou, kde nám je odebrána zakoupená voda (prostě to někomu nedochází) a řadíme se do další dlouhé fronty na razítko do pasu. Čas do odletu se neúprosně krátí. Před námi ještě několik lidí, když z amplionu vyvolávají naše jména a žádají nás o urychlený nástup do letadla. Úředník nedbá a nijak nezrychluje své šnečí pohyby. Běžìme. Usedáme splavené, nevyčůrané a bez zakoupené vody. Let je ok, jen pár drobných turbulencí, spíme, čteme, kupujeme kàvu a vodu. V Milanu zkoušíme vstup do letištního salónku. Hanka si není moc jistá, jestli tam skutečně může a paní v recepci salonku ji sd...

V 5.40 už sedíme ve vlaku. Kupé je prázdné až do Casablanky, takže se můžeme natáhnout přes tři sedačky a spát. V Marakéši jsme ve 12.30, je chladno. Dáváme si dva džusy a zeleninovou placku na hlavní ulici za 35 Mad. Hledáme zastávku autobusu. Kolemjdoucí Maročan si všimne, že se podezřele rozhlížíme a posune nás o pár metrů jinam, kde skutečně zastaví bus L5. Za pár minut opět vyhlížíme výstupní zastávku, která by tu někde měla být a není. Na požádání nám řidič zastavuje kousek za semaforem a propustí nás z přepravy. V Riadu Lallla Kithy se převléknem do lehčích oděvů a jdeme trochu za kulturou. Máme v plánu si dát kávu a dobít telefony v Bacha kafe v zahradě u Bacha muzeum, ale vstup do zahrady je součástí prohlídky a na místo v kavárně se prý čeká 2 hodiny. Tak to nechcem. Opět jsme pohlceny tržištěm. Tentokrát je to opravdu turistická záležitost. I tak se shodujeme, že se nám to neochodí. Zase koukáme na lampičky, kožený peněženky a jiný serepetičky. Zase fotíme. Trh s...

Budík nám zvoní 6.50 a za 10 minut stoupáme po schodech modrými uličkami k hradbám Mediny. Chevchauoen leží na úpatí hor. Konečně nějaký pohyb! Pěšinka nám nabízí mnoho krásných výhledů na město, ale my víme, že zalité ranním sluníčkem budou ještě hezčí.  Cíl našeho časného výšlapu je Španělská mešita. Máme štěstí, vidíme zde Maročana natěrače v akci. Jeho práci "obdivujeme" po celou dobu výletu a nemůžeme uvěřit ani tomu, že mu to projde, ani tomu, že mu to prostě není blbý. Oni přetřou, co vidí. Takže obdivované a fotogenické modré schody v uličkách stoprocentně vznikly omylem při opakovaném natírání domečků na modro. Někde jsou modré i kmeny stromů. Ještěže natírat listí by bylo pracné. Na snídani se vracíme přes modrobílý hřbitůvek. Respektive svah posetý nahodile betonovými hroby. Snídáme na terase placky s tvarohem a pomerančovou marmeládou, smažená vajíčka s olivami a čaj. Je toho tolik, že se to ani na stolek nemůže vej...

Probouzíme se před 8. hodinou. V celým riadu je ticho jako v hrobě. Není divu, ještě po půlnoci hrála hudba a hosté chodili nahoru a dolů mezi střešní terasou a spodní halou. A když šli na záchod, nakukovali nám do otevřených dveří pokoje. Rozhodneme se tady zanechat batohy a posnìdat v Medině datle plněné vlašskými ořechy. a bábovku s mátovým čajem. Cíl dnešního dopoledne je vylézt na kopec se zříceninou a hřbitovem. Zdá se, že navigace funguje perfektně. Jak známo, zdání klame, a tak se ztrácíme v uličkách jako každý správný turista. V průvodcích a různých cestopisech se dočteš, jak je Maročan otravný a orientovaný na zisk. Za mě to není pravda. Po několikáté nám místní nezištně radí kudy nejít a kudy jít. Nechají nás prohlídnout si zboží, netlačí nás do nákupu: "Look. No buy. No problém".  S dopomocí jsme tedy z Mediny venku. Vedeme rozhovor o pohřbívání v různých kulturách a stoupáme do kopce. Nahoře nás oslovuje starší Be...

Vstáváme v 5 hod, nádraží je blízko, kupujeme lístek a ve 12.35 vystupujeme na peróně ve Fes. Cesta dlouhá posloužila k odpočinku, dopsání blogu, mazání fotek a dělání "NIC". Je tu jen 25 °C a to je fajn. Kupujeme si fresh mango a pomeranč za 20 Mad a jdem vzít taxi do Riad Verus (náš vysněný lampičkový). Taxikář nám potvrdí domněnku, že do Chevchauoenu by zítra nemusely být lístky a tak se zastavujeme u autobusového nádraží CTM. Hanka běží koupit lístky a já se pokouším o konverzaci v angličtině. V Riadu chvíli dobíjìme mobily a čekáme, až nám vychladne mátový čaj. Jsme poučení, kde se můžem pohybovat, abychom se v Medině definitivně neztratily. Fes je jiný než Marrákeš. Fasády jsou šedé s modrozelenými mozaikami, víc zeleně, víc lokálních lidí zahalených v šátcích či hidzhabech, míň turistů. Dvě hlavní uličky Mediny jsou doslova nacpaný obchůdkama. Z jedné strany jídlo, z druhé lokální sortiment. Takže cestou ...

Opět snídaně na terase, tentokrát palačinky. V rozvalinách kasbachu už jsme se zorientovaly a tak k autu bychom trefily i samy bez hostitele Issmaila. Opouštíme palmové háje a míříme do Ait Ben Haddou. Krajina je nádherná a mění se před očima. Před Ait Ben Hadou je malá vyhlídka s bleším trhem. Výhled je pěkný, ale pokud nevlastníte teleobjektiv, tak je památka taky bleší. Dostali jsme tip od jiných cestovatelů parkovat před hotelem Ait Ben Haddou a tak se mám podaří nezaplatit ani za parkoviště ani za přechod přes řeku. Vlastně platíme jen za záchod a za vyhlídku. Po včerejším autentickém liduprostém toulání se po kasbachu ... nás tato slavná památka UNESCO překvapuje snad jen všudypřítomným nepořádkem. Brouzdáme uličkami, kupujeme džus za pouhých 20 MAD (45 Kč) a snažíme se objevit slavné záběry z filmu Gladiátor. Něco k snědku a kávičku plánujeme v nedaleké art kavárně Taman. Zastavují nás polica...