Maroko DagHa 2023

Před východem slunce se šplháme na dunu, abychom nic nepropásly. Fotíme, abychom mohly mazat. Snídaně se zdá skromná, ale přinesou ještě tajin s vejci na rajčatech, takže jsme plný. V 8.45 pro nás přijizdí vozidlo 4x4 a řidič se představí česky s marockým přízvukem: " Ja síííený řidič", ...a má pravdu, jede jako šílenec z duny na dunu, krosí zatáčky, 3x se málem převrátíme, písek lítá okolo okýnek, kvičíme, z rádia se line arabský popík, šílenec a jeho dva kolegové mají očividně radost. Je to skvělý, bohužel jsme už za 20 minut zpět v Merzouga. Platíme za skvělé ubytování s večeří, snídaní a velbloudy 140 euro a nic z toho nechceme nikdy zapomenout. Cestu máme vymyšlenou směrem na Zagora a je opravdu moc hezká. Sice vesnic a městeček k pozorování není mnoho a ani nejsou pěkná, ale zvlněná krajina to vynahrazuje.  Hanka někde poztrácela powerbanku i s kabelem a její mobil má životnost cca půl dne. Můj kabel je jí na nic a tak po chvilkové úvaze má Han...

Snídame na terase a pozorujeme, jak vycházející sluníčko barví zasněžené vrcholky 4000 vysokého pohoří Mgoun do růžova. Je chladno a ptáci řvou. Dnes máme před sebou 400km. V 8 hod jsou na ulicích městeček k vidění jen zavřená vrata obchodů a ženy s košťaty v ruce. Odbočujeme do Dades. První výsadek je na Monkey fingers - zvláštních kamenných útvarech, velmi fotogenických, pokud na ně svítí odpolední sluníčko. V našem případě jsou ve stínu.  Pokračujeme klikatou silničkou a kocháme se až k hotelu ....kde si dáváme džus a kafe za 60 MAD. Při focení Monkey fingers se snažíme vyfotit 5letá děcka, ale chtějí za focení zaplatit. Krajina se začíná placatit a není nijak moc vzhledná. Průjezd městečky není příliš svižný a nám začíná docházet, že musíme z itineráře vypustit soutěsku Todra, abychom byly v 17 hod na stanovišti u velbloudů a měly nějakou rezervu.  Moje neposlušné JÁ mi říká: "riskni to!", ale zdravý ...

V 8.30 vyrážíme směr bus letiště. Snídáme teplou zeleninovou placku přímo z horkého plechu zahalené muslimky.  Nemáme odvahu dát si ranní kávu z umolousaných konviček pouličních prodavačů. Bus L19 nás po půlhodině vysadí zpátky u letiště a v půjčovně Air Car proběhne vše podle plánu, na debitni kartě ‌nám blokují pouze dohodnutou spoluúčast  2000Mad a v 10.30 sedáme za volant směr benzínová pumpa. Na okraji Marrakeše si dávame dva mátové čajìky a tradaaa.  Červené hory kontrastují se zasněženými vrcholky a my se kocháme tu oslem, tu ženou s prostěradlem na zádech plným jakýchsi klacků a především krajinou. První zastávka je u prodavače šutrů. Hanka náhle zjišťuje, že drahokam zakoupený v centru Marrakeše zdejším nesahá ani po kotníky. Ví, že musí Šarlotce dovézt nějaký z těchto a nastavuje si vnitřní strop utratit 500kc. Po pár minutách družného vyjednávání je vnitřní limit posunut na 800kc. Nedá se říct, že by to bylo dle ...

Marrákeš nás na letišti přivítal hodinovou frontou na vstupní kontrolu. Připravený vyplněný formulář nic nezrychlil a úředníci  v kukaních byli opravdoví šneci. Hned za turniketem nám slečna vnutila SIM kartu za 30 euro s 30 giga dat, kterou nemohu vypotřebovat ani za půl roku. Letištní hala nás vyplivla do krásného letního dne. Autobus linky 19 stál tam, kde měl podle domácí přípravy stát, jen nevyjel podle jízdního řádu, ale až se slečně řidičce zachtělo. Jízdenka za 30 MAd platí i na cestu zpět, tak si musím pamatovat, kam jsem ji dala. Vystoupit na Jáma El Fna není těžké, protože po levé straně vozovky je už zdálky vidět mešita Kutubija. Je pátek tzn. pro muslimy svátek, tak by měly ženy doma vařit slavnostní kuskus a muži se dopoledne povalovat v hammamu, aby ve 13 hod byli připraveni k velké modlitbě. Na Náměstí El Fna opravdu není moc lidí. Mapa nás vede uličkami a tržištěm k hostelu Be Nomád, kde si potřebujeme především odložit batužky, dlouhé kalhoty a péřovou bundu. Na t...

Hanka se musí se svou dovolenou trefit do jarních prázdnin, tak ještě ve čtvrtek dopoledne učí. V podvečer se přesouváme na letiště a letíme ve 21hod do Milána. Letenky jsme si koupily už v listopadu 2022, za málo peněz. Bez místenek a zavazadel jedna zpáteční 3.600,- Kč. Máme jen malý palubní batůžek 45 x 35 x 20 cm tzn. "bez věcí, nad věcí". Hanka je z toho trochu nesvá a já říkám: "Co se nám nevejde, to nepotřebujeme." Na letišti v Praze se chvíli občerstvejeme v letištním salonku a když je čas, tak jdeme rovnou do letadla.  V Miláně v tranzitním prostoru najdeme sedátka bez opěradel, a tak se i celkem pohodlně vyspíme.